Aktuality

Den památky obětí holocaustu

12. 1. 2023 | Aktivity studentů | Mgr. Andrea Dospivová

27. ledna si připomínáme Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Naši studenti vyrazili na podzim do Osvětimi a seznámili se s hrůznými historickými událostmi 2.světové války.

Koncentračí tábor
Koncentračí tábor

I v tomto školním roce se studenti našeho gymnázia pod vedením pana profesora Pavla Krče měli možnost seznámit s historií táborového komplexu Auschwitz v polské Osvětimi a nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau v blízké Březince. Kvintáni a sextáni si během prohlídky v příjemný slunečný den uvědomili, jak snadno by vzpomínky mohly usnout. Přednáška v českém jazyce přímo na místě, následná četba knihy o dané době a reflexe v podobě slohové práce studentům mnohé přinesla.

Studentská slohová práce úvaha reflektující zážitek z exkurze: 

Štěstí - Neštěstí

Navštívila jsem koncentrační tábor v Osvětimi, kde jsem spatřila spoustu hrůzostrašných momentů, po kterých mě mrazilo. Některé zážitky mám živě vryté do paměti. Při pohledu na místo, kde krutým způsobem zemřelo několik miliónů lidí, mi kromě husí kůže naskakovala v hlavě otázka, jak se člověk vypořádává s tak traumatizujícím zážitkem, pokud přežije. Může být člověk rád, že je na živu?

Pokud přežijete koncentrační tábor, je otázkou, jestli to můžete brát jako štěstí. Celý život jako by se obrátil vzhůru nohama. Zdá se, že nemáte nic. Nemáte pevnou půdu pod nohama, střechu nad hlavou, práci, jídlo a je zázrak, pokud máte rodinu. Je náročné začít znovu, pro většinu lidí nepředstavitelné. Já osobně si nedokážu představit, jak složité musí být žití s takovým břemenem. Můžete cítit prázdnotu a nemusíte vidět smysl života.

V koncentračním táboře byl zázrak, pokud jste se dožili dalšího nového dne, a když jste venku, spousta lidí neví, co si počít, jsou zničení. Je strašné, čím si tito lidé prochází, a myslím, že takové trauma rozhodně nespraví čas a táhne se s člověkem celý život.

Je pro mě nepříjemné zamýšlet se, jestli je štěstí, že člověk přežije. Možná, kdybych byla v takové situaci, odpověděla bych jinak, ale myslím si, že ano. Pokud se nám podaří vyváznout z místa, kde zahynul nespočet nevinných lidí, tak mluvíme o štěstí. Kromě ošklivých vzpomínek tady vždy je naděje. I když nemáte pevný základ, konečně máte svůj život zpět a máte volnost. 

Dle mého názoru je každý nový den, kdy můžeme otevřít oči, zázrak, a i když nechci být v situaci člověka, který v mžiku ztratí vše, s trochou naděje a odvahy můžeme najít sílu znovu žít. Máme šanci na nový začátek.                Justýna Kubiczková, 5.A

Fotogalerie